Litomyšl vs. Olomouc
Tato historická a krásná města mají kromě zmíněných přívlastků společné i to, že jsou zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Litomyšl především díky renesančnímu zámku a jeho okolí, Olomouc pak díky historickému centru a Sloupu Nejsvětější Trojice.
Z výše uvedeného by se, při určitém zjednodušení, dalo vyvodit, že z tohoto pohledu měla obě historická města podobnou startovací pozici. Jejich vývoj se ale po roce 1989 výrazně liší. Zatímco asi desetitisícová Litomyšl měla štěstí na prvního „polistopadového“ starostu - pana Miroslava Brýdla,který za více než deset let ve své funkci nastartoval v této zemi nevídaný rozvoj kvalitní architektury,zprvu povětšinou objektů veřejných, následně i privátních staveb. Brýdl už na začátku 90. let inicioval vznik pozice městského architekta, kam obsadil architektku Zdeňkou Vydrovou, které dal plnou důvěru a které dokázal i v odborných názorech trpělivě naslouchat. Společně pak začali do východočeského města zvát nejkvalitnější architekty této země.
Jejich snahu pochopili i starostovi nástupci a přijali ji jako závazek hodný následování. Tato aktivita byla před nedávnem symbolicky završena předáním pomyslné štafety synovi pana Brýdla,který je nyní starostou. Za tři desetiletí se tedy podařilo v Litomyšli vytvořit na poli architektury něco, co nemá v této zemi obdoby a důležitost tohoto počinu významně přesahuje i hranice naší republiky.
Na rozdíl od Litomyšle se téma architektury v Olomouci řešilo vždy spíše „politicky“ (vždyť od toho jsem politik, abych přece vše věděl nejlépe...), takže tu sice tu a tam máme nějakou politickou kauzu, mnohdy celostátního významu, ale ani po třiceti letech nemáme městského architekta.
Před nedávnem už i politikům došlo (nebo je k tomu snad dotlačil nějaký předvolební slib...), že by měl být tento post obsazen, ale uchazeči se jaksi nehrnou. Ono, když se dlouhodobě chováte a tváříte tak, že ho vlastně nepotřebujete, tak vám nikdo moc nevěří, když najednou obrátíte. Z toho vyplývá, že ztráta oproti Litomyšli je třicet plus dalších několik let, než si tento post získá nějaké renomé a než bude obsazen kvalitním jedincem. Ten bude muset nejdříve smysl svého postu obhajovat, vysvětlovat a pozici si prostě vybuduje, možná také na tento post nebude stačit jeden člověk.
Bohužel se toto třicetileté bezvládí a absence městského architekta na podobě města výrazně podepsaly, ať už jsou to nezvládnuté projekty nebo promarněné příležitosti jako např. přednádražní prostor, rekonstrukce třídy 1. máje, nevyužitý potenciál protipovodňových opatření v centru města či na poslední chvíli zachráněná podoba mostu přes Masarykovu třídu. Ale především se jedná o, dnes už by se dalo říci, „ikonické“ výškové stavby. První, naproti hlavního nádraží, je naštěstí nepříliš vysoká a je bokem centra, což už se ale nedá říci o velmi pokleslé budově druhé – BEA centru, které by se svou formou zapadlo spíše do azerbajdžánské či gruzínské metropole. No a nakonec průšvih největší, který nás teprve čeká – Šantovka Tower – výšková stavba nevalné kvality, která bezohledně a arogantně zastíní sakrální stavby města včetně radniční věže. A zde si nemohu odpustit nepřipomenout, jak jde dlouhodobě většina politické reprezentace města investorovi zcela nepochopitelně a až „do očí bijícně“ na ruku tím, že nehájí zájmy občanů města ani budoucích generací. Poslední kapkou v tomto procesu bylo vysloveně zbabělé tajné hlasování zastupitelstva,které dalo této zpupné stavbě zelenou. Skutečnost, že i přes tajnou volbu se celá čtvrtina zastupitelů zdržela hlasování, nelze nazvat jinak než „připosranost“. Takže podtrženo a sečteno: nejen že máme ztrátu cca 30 let oproti Litomyšli, my ji ještě několik následujících let budeme zvětšovat. Skutečnost, že litomyšlská radnice se oficiálně postavila proti návštěvě současného premiéra ve svém městě, který zde hodlal sbírat body v rámci předvolební kampaně, jednoznačně svědčí o tom,že Litomyšl za posledních třicet let prošla významným procesem nejen kultivace veřejného prostoru, architektury současné i historické, ale i záviděníhodné kultivace politické reprezentace města. Kdybych někdy měl potřebu pořídit si na stáří třeba „rekreační“ nemovitost, nebude to chalupa v okolí Olomouce, ale byt v Litomyšli. Bohužel (pro mne) se obávám, že už za nějakých deset let se může stát, že bude cena za m2 podlahové plochy v Litomyšli vyšší než v Olomouci. Ona totiž kvalita a úroveň měst se do té ceny postupně promítá...
