Radek Liška
1. července 2018

Jak jsem se k tomu dostal

Před téměř čtyřmi lety mě oslovil kolega, architekt Martin Lubič, u něhož jsem tehdy pracoval, zda bych nebyl ochoten, jako člověk, který se o veřejný život a dění ve městě zajímá, být na kandidátce tehdy čerstvě vznikajícího hnutí ProOlomouc. Nabídku jsem odmítnul s vysvětlením, že se v politice, ani té na nejnižší úrovni – tedy komunální, nechci angažovat. Martina si však velmi vážím jak po stránce profesní, tak po stránce lidské, spolupráce s ním mi byla velkým přínosem. Stejně tak si vážím dalších lidí v tomto hnutí, pánů Tomáše Pejpka a Davida Helcla. Především za jejich pevné postoje, s nimiž se vesměs ztotožňuji, a ochotu poukazovat na nejrůznější špatnosti, které se v Olomouci dějí (příp. i proti takovýmto špatnostem bojovat).

Nedlouho po vzniku hnutí se shodou okolností naše profesní cesty s Martinem rozdělily, nicméně v komunálních volbách jsem ProOlomouc svůj hlas bez váhání dal.

Letos v březnu mne pro změnu oslovil Robert Runták s tím, že zakládá nové hnutí s výhledem ke komunálním volbám a jestli bych neměl zájem se zapojit. Roberta znám cca od roku 2005 a myslím, že mohu říci, že se z nás za tu dobu stali přátelé. Jelikož ho znám jako člověka upřímného a férového, s jehož názory a prioritami se dokážu ztotožnit, a vím, že byl vždy správný patriot a dlouhodobě se snaží naše město, které má rád, povznést a něco pozitivního pro něj udělat, tuším, že došel do stádia, kdy vyhodnotil, že jako řadový občan má pouze minimální možnosti ovlivnit chod Olomouce. Zvážil jsem tuto nabídku, stejně jako jsem zohlednil nepříznivý stav tuzemské politiky, přesněji řečno propad politiky u nás snad až na samotné dno (výsledky volby prezidenta republiky, voleb do Poslanecké sněmovny, sílící role KSČM v rámci české politické scény apod.), a došel tak k závěru, že tomuto směřování nechci jen nečinně přihlížet, a že tedy nabídku přijmu. Promiň Martine, vyhrocenost situace rozhodla.

Od té doby se setkáváme přibližně tři měsíce minimálně jednou týdně s dalšími lidmi, kteří, jak se postupně dovídám, prošli obdobným vývojem. Musím říci, že jsem rád, že mohu být součástí tohoto procesu, kde lidé, kteří až na jednu nebo dvě výjimky nemají žádnou zkušenost s politikou, nemají času nazbyt, neboť jsou vesměs úspěšní ve svém oboru, mnozí z nich mají malé děti, další mimopracovní aktivity atd. Ta setkání, diskuse a různé společné akce mi umožnily poznat velmi zajímavé lidi z různých oborů, které spojuje snaha nahlodat stávající, spoustu let budovanou rafinovanou strukturu mezi politiky a podnikateli, kteří jednají především ve svůj prospěch, nikoli pro dobro Olomouce. 

Roberta znám jako člověka houževnatého, který když se do něčeho pustí, věnuje se tomu naplno. V tomto případě navíc vidím, jak dokázal strhnout nemalou skupinu lidí, kteří se potkali teprve před nedávnem a kteří jsou hnáni snahou udělat něco pozitivního pro své město, přestože to pro většinu z nich znamená především časovou zátěž a dovolím si pochybovat, že by jim to mohlo přinést nějaký ekonomický profit. Například já osobně nemám ambice aspirovat na členství v zastupitelstvu či dokonce Radě města, ale chci pomoci této, dle mého názoru, dobré a správné myšlence. Tato nedlouhá zkušenost založená na setkávání, debatování o různých tématech a řešení dílčích úkolů s těmito lidmi mě nesmírně baví a naplňuje.

Mám intenzivní pocit, že mohu být součástí něčeho, co v Olomouci asi ještě nebylo, a tak trochu mi to připomíná euforii, kterou jsem zažil jako student v listopadu 1989. Jsem s těmito lidmi rád, a být členem některé z koaličních stran, neměl bych s blížícími se komunálními volbami klidné spaní…

Sdílet na