Nejsem zrovna častým účastníkem zahraničních cest, nicméně v rámci turné Moravské filharmonie jsme se jako zástupci města zúčastnili koncertu, který se konal v Budapešti. Byl neobvyklý mimo jiné tím, že se na jeho organizaci podílelo také Velvyslanectví České republiky v Maďarsku, zastoupené paní velvyslankyní Evou Dvořákovou a neobvyklou situaci navodila také účast manželky maďarského prezidenta. S paní velvyslankyní jsme strávili také čas při obědě, během kterého jsme probrali její pohled na politickou situaci v Maďarsku a samozřejmě jsme diskutovali o standartních problémech českých měst a o naší těsné spolupráci s naším partnerským městem v Maďarsku, kterým je město Pécs.
Samotná Budapešť mne velice mile překvapila. V minulosti jsem téměř dvanáct let působil na Slovensku a spousta mých spolužáků byla znalá maďarského jazyka a mnohokrát mi slibovali, že mě do Budapešti vezmou. Dostal jsem se tam však až po třiceti letech. Město mě překvapilo obrovským množstvím zeleně. Jednak jejich velký centrální park, který je v současné době okrášlen jeho symbolickým vstupem, který je tvořen novým moderním etnografickým muzeem. Je to úžasná stavba, která evokuje původní most pojmenovaný po císařovně Sissi a tvoří téměř tří set metrový půlkruh, podobně jako onen závěsný most. Navíc celá střecha tohoto objektu je pokryta střešní zahradou a je přístupná návštěvníkům.
Kromě toho jsem ve městě narazil na velké množství opravdu vzrostlých stromů v hlavních i vedlejších ulicích. Vzrostlost stromů je určitě dána tím, že město leží v Dunajské nivě, což znamená dostupnost vody pro kořeny stromů, včetně platanů, které jsou známy schopností najít si vodu. Překvapilo mne, že občanům vůbec nevadí mít tyto vzrostlé stromy v těsné blízkosti domů, jak tomu někdy bývá u nás. Byť jsme město navštívili v jarním období, teplota na slunci dosahovala třiceti stupňů a při procházkách městem byl opravdu znát pocitový rozdíl pobytu v ulicích bez stromů a se vzrostlými stromy. Ty dosahovaly výšky často až do čtvrtého patra okolních domů, to by se u nás často mohlo zdát jako nemyslitelné.
Samotný koncert MFO byl nádherný. V úvodním projevu jsem použil známou repliku, že hudba má tu schopnost bořit jazykové bariéry. Vyslovil jsem tak domněnku, že skladbám Bedřicha Smetany, Josefa Suka a Antonína Dvořáka budou rozumět opravdu všichni, včetně jazyku českého neznalých. Připomněl jsem rovněž, že v letošním roce u nás slavíme Rok české hudby, který připadá na dvou set leté výročí narození Bedřicha Smetany. Po skončení koncertu mi jako zástupci města členové diplomatického sboru v Budapešti opravdu upřímně děkovali za provedení koncertu, který navštívili také zástupci spolku přátel české kultury v Maďarsku. S těmi jsem po skončení koncertu probíral významné zastoupení české kultury v Maďarsku.
Po příjezdu jsme se šli projít po městě a byl jsem příjemně překvapen jeho čistotou, i přes to, že v samotném parku jsem na odpadkový koš narazil až po poměrně dlouhé době. Jeho naprostou přeplněnost jsme připsali filmovému štábu, který tam natáčel jakýsi válečný film. Líbilo se mi také provedení budovy muzea hudby, která je architektonicky obdivuhodná tím, že v její bezprostřední blízkosti rostoucí stromy prorůstají její střechou. Je jim tak dán prostor pro růst, kterému stavba ustoupila.
Jako známý milovník městské dopravy jsem si také všimnul dobře fungující veřejné dopravy v Budapešti. Zkusil jsem si při toulkách městem cestu tramvají, trolejbusem, autobusem, metrem a také lodí. Zmíněnými prostředky se cestovalo velice kvalitně. Dokonce jsme narazili na to, po čem dlouhodobě volám a o co se v Olomouci již od dob mého působení v DPMO pokouším. A to na informační tabule v dopravních prostředcích, které cestujícím ukazují následující odjezdy spojů z každé zastávky, ke které se onen dopravní prostředek přibližuje. Tento systém bychom rádi měli také v Olomouci, zatím však nemá náš dopravní podnik dostatečnou kapacitu datové sítě, která je nutnou podmínkou zavedení systému. Na této problematice se však pracuje a věřím, že se tohoto systému v Olomouci v dohledné době dočkáme. Díky Budapešti za porci inspirace a hurá zpět do práce!