Možná se divíte, proč pro nadpis svého krátkého pojednání o situaci v Olomouci využívám slov, která zazněla v kryptě chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze při obléhání našich parašutistů jednotkami nacistické brané moci během jednoho z jejich fatálních bojů (jehož výročí jsme si nedávno připomněli).
Je tomu tak proto, že i dnes se ocitáme ve složitém boji (čímž ovšem vůbec nechci zlehčovat boj v kryptě, tak zle na tom naštěstí nejsme). Bohužel zapomínáme na to, že za naši demokracii byl položen nejeden život. Dnes je poněkud lehkomyslně zatracována a opouštěna.
Demokracie není ideální formou vlády, ale rozhodně je zatím tou nejlepší. Dovolím si zde použít slova Winstona Churchilla: “V tomto hříšném a žalostném světě se zkoušely a budou zkoušet mnohé způsoby vlády. Nikdo nepředstírá, že demokracie je dokonalá nebo samospasitelná. Říká se dokonce, že demokracie je nejhorší způsob vlády, s výjimkou všech ostatních způsobů, které jsme vyzkoušeli.”
Proč ale tyto historické reminiscence zmiňuji? Jako kandidát hnutí spOLečně mezi vás, občany Olomouce, chodívám s letáky a často slyším: "Pěkné (nebo třeba ambiciózní, statečné, přívlastek zvolte dle své libosti) plány, ale stejně je neuskutečníte." A musím souhlasit. Ono tomu tak opravdu je. Sami nic neuskutečníme, sami nic nezměníme.
Pokud se k nám nepřidáte i vy, pokud se spOLečně nevydáme za změnou, všechny naše plány jsou neuskutečnitelné. A tak vás žádám, rozmyslete si, zda i přes veškerá zklamání, která jste za poslední roky ve spojitosti s politikou zažili, nestojí za to zkusit s námi společně znovu pozvednout Olomouc. Popřemýšlejte nad tím, zkuste si projít náš program a zamyslet se, zdali už není čas dát prostor změně.
A nyní se vracím na samotný začátek.
“Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!”
