Od zveřejnění záměru Rady města koupit budovu Namira, který je navrhován k předložení a doporučen ke schválení zastupitelstvem města Olomouce, se kupodivu potkávám s mnoha názory, proč jsme k takovému kroku vlastně přistoupili.
Samozřejmě může mít možná někdo za to, že již minulé rozhodnutí pronajmout si budovu od soukromé společnosti nebylo šťastné, ale tato minulá rozhodnutí našich předchůdců zpětně korigovat nelze. Pokud se tedy podíváme do současnosti, měli jsme pro to rozhodnutí velice pádný podklad. Tím podkladem bylo srovnání s dalšími alternativami, pokud bychom nechtěli setrvat v dané budově.
Měli jsme možnost porovnat nabídku na odkup budovy s jinými nabídkami a po přepočítání ceny na jednoho pracovníka bylo vidět, že cena v přepočtu na jedno standardní úřednické místo byla vyšší, pokud bychom rekonstruovali jiný objekt, i pokud bychom se rozhodli postavit novou budovu na „zelené louce“. Součástí podkladu byla samozřejmě také možnost zatím nerozhodnutého získání objektu Hanáckých kasáren, které bychom dokonce mohli získat zdarma. I tato možnost, při přepočtu na jedno pracovní místo, však vyšla nákladněji, než možnost nákupu budovy Namira.
Pokud vezmeme v úvahu dokumenty uložené ve sbírce listin na portálu justice.cz, ten objekt byl postaven zhruba za 280 milionů korun. Některé prostory však byly následně odprodány spoluvlastníkům, startovací hodnota byla tedy na cca 240 milionech. Nájem začínal s nájemným necelých 20 milionů korun ročně a aktuálně díky inflaci dosahuje částky převyšující 28 milionů korun ročně. Z ekonomického hlediska tedy dává smysl jít cestou koupě objektu. A to i za předpokladu, že část pořizovacích nákladů by byla hrazena formou úvěru. Investováním těchto prostředků, které bychom stejně použili na úhradu nájmu, do splátek onoho úvěru, nám zajistí, že za deset či dvanáct let budeme mít budovu splacenou a budeme jejími vlastníky.
Myslím, že to jsou dosti relevantní ekonomicko-provozní důvody, bereme-li v úvahu to, že budova je dnes propojena s druhou budovou magistrátu a je tak naplněna snaha mít co nejvíce agend na jednom místě. I to bereme jako pádný argument při rozhodování o dalších krocích.
Celkově mám pocit, že kolem minulosti i současného stavu této budovy existuje ve veřejném prostoru mnoho domněnek. Zejména k oné minulosti a k rozhodnutím předchůdců se vracet nechci, i když otázkou samozřejmě je, zda v té době pro město opravdu nebylo výhodnější budovu na svém pozemku postavit samo. Na druhou stranu bylo zadlužení města v té době v takovém rozsahu, že to pravděpodobně možné nebylo a možnost pronájmu s budoucí vidinou odkupu byla jedinou možností. Snažím se však k problematice přistupovat současnou optikou a na základě ekonomických ukazatelů. A ty v současné chvíli hovoří jednoznačně pro odkup budovy. Určitě tedy neberu tento krok pouze jako jakési nutné zlo, ale jako dobrou investici.
Dalším důležitým prvkem, se kterým pracujeme, je možnost maximálního zefektivnění využití prostor v budově. Z mého pohledu, i z pohledu kolegů architektů, je současné uspořádání kanceláří a využití prostoru budovy do jisté míry neefektivní a budovy tohoto typu mohou být využity mnohem lépe. Zamýšlíme se tedy nad možnostmi, jak uspořádání změnit a do budovy umístit více úředníků, aby došlo k maximální efektivitě využití prostor. Za dobré pak považuji také to, že městu bude patřit v případě odkoupení budovy také velmi podstatná část parkoviště, které bude moci být dále využíváno.