Otakar Štěpán Bačák a Robert Runták v předvolebním dvojrozhovoru
Jaká je vaše motivace, proč se chcete zabývat komunální politikou? Proč jste zakládali hnutí spOLečně?
Rober Runták: Hnutí spOLečně jsme před více než čtyřmi lety založili proto, že Olomouc je podle nás město s obrovským potenciálem, který není zdaleka využíván. Také jsme vnímali situaci na olomoucké radnici jako dlouhodobě neměnnou a měli jsme zato, že nový a čerstvý pohled olomoucké komunální politice prospěje. Důvod, proč kandidujeme teď, je stejný: Přesvědčení, že je prostor pro nový přístup, přetrvává. Mandát tří zastupitelů z minulých voleb nebyl natolik silný, abychom mohli do věcí dostatečně razantně promluvit. Přesto si myslím, že i s těmi třemi zastupiteli jsme byli výrazní. Osobní motivace se dost překrývá s tím, co jsem už řekl. Z hlediska osobního života pro mě upřímně z veřejného angažmá nic moc pozitivního neplyne. Vnímám to tak, že jsem Olomoučan, mám město rád, zasloužilo by si, aby o něj bylo lépe pečováno, a proto spolu s kolegy přicházíme s tím, že chceme pomoci. Všechny tyto aktivity jdou na úkor osobního pohodlí a osobního života. Jsme ovšem přesvědčení, že člověk se má o věci veřejné zajímat, je to věc nás všech
Otakar Bačák: Já jsem byl ve styku s vedením města díky tomu, že jsem byl manažer Dopravního podniku a nikdy by mě nenapadlo, že ve věci prosazování zájmů občanů, co se týče veřejné dopravy, bych mohl stát na druhé straně. Nabídka, která přišla, byla v době, kdy se již hnutí připravovalo na první volby, já jsem se k tomu dostal zprostředkovaně přes Ivanku Plíhalovou. Přišel jsem říci něco o ekonomice města, kterou jsem měl načtenou. Řekl jsem si, proč ne? Proč nezkusit pomoci i z druhé strany.
Zaznělo, že Olomouc žila dlouho v nějakém zakonzervovaném stavu, co to přesně znamená?
Robert Runták: Politické strany, které byly či jsou dlouhodobě ve vedení města, už po nějaké době nepřináší nové přístupy a pohledy, jak věci řešit. Myslím si, že změna čas od času prospěje každému, ať se bavíme o vedení města, firmy nebo třeba o osobní kariéře člověka. To, že se na ty věci podíváme z jiného úhlu, to by mělo být vždycky obohacující. Má člověk vůbec po dvaceti letech na radnici ještě co nabídnout? V Olomouci historicky fungovala řada věcí velmi špatně, v minulé kampani jsme se vůči nim vymezili a určitě se podařilo jejich výskyt zásadně snížit. Na mysli mám především tradiční olomoucký klientelismus.
Otakar Bačák: Viděl bych to z pohledu nastavení špatných principů. Vždycky, když byla převaha pravice, tak se řízení města řídilo nějakým liberalismem, ale ten se pak projevoval v určitých aspektech jako škodlivý. Tlačilo se, aby byly co nejnižší poplatky, co nejnižší daně a co největší svoboda, adekvátně tomu ale nebyly přizpůsobeny služby, které mělo město poskytovat. Potom přišla sociálně orientovaná městská vláda, a ta o to víc tlačila na sociálnost, ale zapomínala na příjmovou stránku města. Snad jsme během minulého volebního období k těm věcem přispěli, kdy jsme se snažili příjmy města narovnat adekvátně tomu, co město pro občany řeší.
Byla řeč o potenciálu města. Z jakého úhlu? Je ten potenciál v památkové rezervaci, která nemá široko daleko konkurenci, nebo je v ekonomickém potenciálu? A do jaké míry do toho promlouvá osobnost „líného Hanáka“? A pokud bych se odpíchl od toho, je tu ten potenciál vůbec? Protože ve finále je to stejně o lidech...
Robert Runták: Já si určitě nemyslím, že by Hanáci byli líní. Potenciál Olomouce vidím v tom, že má svou historii, během té historie bylo dlouho nejdůležitějším městem na Moravě. Je to město, které má neuvěřitelný genius loci, což často přehlížíme, protože tady žijeme celý život. Vím ale, jak na město reagují lidé, kteří sem přijedou na návštěvu a jsou schopni se během pár dní do Olomouce zamilovat. Zdědili jsme významné město, základ je dobrý a zdravý, dá se na něm stavět. Město má dobrou polohu, dopravní dostupnost, kvůli univerzitě do něj přicházejí zajímaví lidé. To není málo.
Otakar Bačák: Není to jen o těch Hanácích, jakkoli vždycky říkám, že je to vždycky potřeba všechno, co funguje jinde, násobit takzvaným koeficientem Haná. Dá se ale samozřejmě pracovat i s dalšími aspekty. Od září nám začne platit nové rozpočtové určení daní, ze kterého se dá vyčíst, že v Olomouci pracuje devadesát tisíc zaměstnanců! A to rozhodně nemohou být jen Olomoučané. A je to otázka i návštěvníků a potenciálu těch návštěvníků. Je v tom potenciál příjmů a tedy cesta, jak dostat město ze špatných rozhodnutí minulosti.
Máme před sebou další čtyři roky, za které bude ledacos jinak. Jaké byste chtěli vidět město v roce 2026?
Robert Runták: Hlavně bych si přál, aby Česká republika a celá Evropa byla v klidnější a pohodovější situaci, než v jaké momentálně je. Doba není jednoduchá a všichni žijeme v nějakých obavách. Přál bych si, abychom v roce 2026 neměli takové obavy, a abychom žili v míru. Pokud se tyto předpoklady naplní, v což pevně doufám, přál bych si, aby Olomouc opustila některé své velmi konzervativní přístupy a aby se nebála jít k životu ve městě nebo ve vztahu k veřejnému prostoru do odvážnějších řešení. Aby město získalo větší šmrnc, podařilo se opustit onu občas maloměstskou atmosféru, aby se stalo více současným a otevřeným městem.
Otakar Bačák: Mám pragmatičtější cíle. Udělali jsme si průzkum ohledně majetku města a chtěl bych ho mít za čtyři roky v lepším stavu. Abychom dokázali ufinancovat nutné opravy a abychom dokázali pochopit, že jsou věci, které město nemá dělat. Tím se zase vracím k otázce štíhlého města.
Poprosím vás oba na závěr o nějakou výzvu voličům, proč by měli jít k letošním volbám.
Robert Runták: Předně chci říct, že má smysl volit spOLečně. Jsem přesvědčený, že jsme již ukázali, že vnímáme potřebu změn, myslím si, že víme, jak by se měly dělat, ale zároveň jsme realisté a nechceme bojovat se světem a neříkáme, že je zase úplně všechno špatně. Co je silnou stránkou našeho hnutí, je realistický pohled a schopnost pracovat dlouhodobě.
Otakar Bačák: Když jsem se díval na výsledky posledních voleb, tak rozdíl mezi budoucím zastupitelem s nejvyšším absolutním počtem hlasů a nejnižším byl asi jen čtyřnásobný, a 1 700 hlasů stačilo pro vstup do zastupitelstva. Z toho těch asi milion dvě stě tisíc odevzdaných hlasů (každý máme 45 hlasů, pozn. red.) devadesát procent rozhodlo o tom, kdo bude v zastupitelstvu a jen deset procent bylo zmařeno pidistraničkami, které nakonec v zastupitelstvu nezasedly.
